Favoriti za měsíc | únor 2018

V dnešním článku vám opět ukážu vychytávky za minulý měsíc, a to hlavně vychytávky aka proteinové tyčinky a protein všude všeobecně.

Dlouhou dobu mě držely klasické quest bars, ale postupem času jsem se jich malinko přejedla. Jak se

vším - tedy kromě rýže a ovesné kaše. To jsou stálé stálice ! :D

Favoriti za měsíc | leden 2018

Je mi ctí vám představit novou pravidelnou sérii - "Favoriti za měsíc -----" !

A tím, že píšu narovinu pravidelnou, se chci uvázat k tomu, abych opravdu každý měsíc se snažila napsat článek o tom, co jsem vyzkoušela.

Tak pojďme rovnou na to ↓ !

Jak jsem se stravovala v Thajsku | Část druhá

Máme tady pokračování ze série "Jak jsem se stravovala v Thajsku". Dnešní článek zahrnuje více thajských pochutin, ale samozřejmě nechybí ani klasika ve formě toustů či ovesné kaše. 

Takže takový mišmaš.

Vánoční obžerství, kde je hranice ?

Krásnou vánoční náladu přeji. Už bylo na čase, abych článek s vánoční tematikou přidala i já. Sice na mě ještě celá ta atmosféra nějak nedolehla, pár lehkých faktorů už jsem ale zaregistrovala. Jako třeba ranní škrábání durch promrzlého auta, tmu ve čtyři odpoledne a nebo taky blížící se stres s přicházejícím obdobím zkouškového. To by asi byly mé aktuální pocity z prosince :D.

(Zničený) Metabolismus od A do Z

V dnešním článku bych se chtěla zaměřit na jeden velký nešvar v celé fitness komunitě. Zničený metabolismus (damaged metabolism) - aneb nejsnadnější výmluva, proč mi vlastně nejdou shodit kila.
Pro lidi orientující se v této tématice už nějaký ten pátek nebude novinkou, že žádný "zničený metabolismus" prostě neexistuje. Jediné, co se s vaším metabolismem může stát, je jeho zpomalení nebo (v lepším případě) jeho zrychlení.

Ze života studenta (rychle a "chutně")

Jak se ze mě postupně stává vegetarián (nebo i  vegan ?!). Nejspíš by tahle věta mohla být i titulkem dnešního článku... Samozřejmě trošičku zveličuju. Ze mě vegetariánka snad nikdy nebude. A už vůbec ne veganka. Ale přišlo mi to jako super popsání mého týdenního stravování na kolejích, kdy se většina jídel skládá z perfektní improvizace.

Za co bych dala pár facek svému mladšímu já

Už jsou to čtyři roky (čtyři roky a pár měsíců vlastně), kdy jsem se poprvé pustila do cvičení a hubnutí. Pamatuji si to dost jasně. Byl to program od Shauna T - Insanity. Jídlo jsem zpočátku moc neřešila, ale postupem času to přicházelo.

Jdu cvičit a je 7 večer, to už přece potom jíst nebudu. A je jedno, že Insanity je šílený skoro hodinový HIIT program. Prostě si půjdu lehnout a přespat to.
Dopředu vím, že další den nebudu mít možnost cvičit. Co udělám ? Probudím se ve 3 v noci a odcvičím si to. Nekecám. Můj mozek byl totálně přeinstalovaný na mód cvičícího a stravovacího freaka. Nevím, co víc k tomu dodat.
Taky si pamatuji nespočet oslav/událostí, které jsem pročvihla, jenom protože jsem se bála toho, že tam bude jídlo nebo alkohol. Protože z alkoholu se přece přibírá (teď mi to přijde neskutečně absurdní, jak jsem mohla takhle přemýšlet).

Za co bych si tedy nejraději dala facku ?

Záchvatové přejídání od A do Z

Jak se ukázalo, trpí tímto problémem více lidí, než se zdá. Ale je důležité vidět rozdíl v občasném přejídání a záchvatovém přejídání. Když si jednou za čas trošku ujedete a zbodnete čokoládu, koblihu či na návštěvě u babičky talíř buchet, jedná se o normální přejedení, nikoli záchvatové. Tohle potkalo snad asi už každého – následuje pocit plnosti, trošku nadávek, ale tím to končí.