Vánoční obžerství, kde je hranice ?

Krásnou vánoční náladu přeji. Už bylo na čase, abych článek s vánoční tematikou přidala i já. Sice na mě ještě celá ta atmosféra nějak nedolehla, pár lehkých faktorů už jsem ale zaregistrovala. Jako třeba ranní škrábání durch promrzlého auta, tmu ve čtyři odpoledne a nebo taky blížící se stres s přicházejícím obdobím zkouškového. To by asi byly mé aktuální pocity z prosince :D.

Abych ale vyzdvihla i ty pozitivní věci.Už jsem se stihla projít po brněnském jarmarku s punčem v ruce, snědla první perníčky a pohledy z okna na zasněžené okolí hned po probuzení jsou na jedničku s hvězdičkou. Ovšem za předpokladu, že jsem zabalená v dece a v ruce držím čaj.

Jak jste asi pochopili, nejsem úplně ten typ, který z Vánoc šílí tři měsíce dopředu. Taková ta pravá nálada na mě přijde asi tak 23. prosince a trvá maximálně do 26.prosince, kdy se všichni přijedeme naládovat k babičce jejím tradičním a perfektním cukrovím a pečenou husou.

Skoro mi někdy přijde, že celé svátky jsou založeny hlavně na jídle. Kamkoliv přijedeme na návštěvu, ze všech stran se hrne jídlo. Ve všech formách. A pak přicházejí na řadu instapříspěvky o tom, jak se z nás staly koulaťoučké kouličky a nemáme nahoře pět kilo, ale rovnou deset. Tak nějak se všichni překutálíme až do 1.ledna, kdy zase přijde vlna nový rok, nový začátek a hora předsevzetí o tom, jak tento rok už opravdu zhubnu, vydělám milion a nebudu lenivá.
Nějak tak to mám asi každý rok. A ty taky. A on taky. A kdo říká, že ne, tak lže, a nebo je ta výjimka, co potvrzuje pravidlo. Tečka.

Ačkoliv to zní všechno jednoduše a tak trošku vtipně, v realitě to pro někoho může být o něco horší. Mluvím například o lidech, co trpí/trpěli binge eating (AHOJ!). Ať už jste si tím prošli nebo právě procházíte, přesně taková situace pro vás bude velkou zkouškou. A tak je i pro mě. On je totiž velký rozdíl mezi klasickým vánočním přejezením a záchvatovým přejezením aka teď můžu všechno a nepřestanu dokud neprasknu.
Sama si pamatuji tři roky zpět sebe. Vždyť v lednu se to všechno smaže, říkala jsem si. Jenže to jsem netušila, že celý tento "nevinný" úlet odstartoval vlnu binge, restricting, binge, restricting, →←....
Zbavit se toho mi trvalo celé DVA ROKY. Upřímně, úplně venku z toho nejsem, ale zdaleko to není tak hrozné, jako to bylo. Skoro můžu říct, že se teď můžu všechno dokud neprasknu změnilo na můžu všechno, ale dokážu přestat. A taky v mnohem delší časové periodě, jako třeba jednou za měsíc. Dříve to bylo klidně i několikrát za týden, jak mávnutím proutku.

Taky bych mohla pozdravit (berte s nadsázkou) lidi trpící anorexií. Pro ty jsou Vánoce taky velkým strašákem, ovšem z úplně opačného důvodu. Nevyjídají vánoční tácy cukroví, naopak. Hledají všechny cesty, jak se mu vyhnout. A to taky i u vánoční večeře.
Opět bych mohla zmínit sebe cca čtyři roky zpět. Právě kvůli mně musela mamka dělat kapra i pečeného, protože smažené je přece tučné. A taky zvlášť bramborový salát, bez majonézy samozřejmě, ta je taky tučná.

Závěrem bych chtěla vyzdvihnout, co bylo mým úmyslem vám tímto článkem sdělit, ať už jsem se přejídala nebo se jídlu vyhýbala, Vánoce mi to dokázalo narušit tak či tak.
Po přejezení jsem se cítila nafouklá, zklamaná a bez energie.
Po nejezení jsem se cítila slabá, distancovaná od rodiny a taky bez energie.
Mým přáním je prožít tyto Vánoce tak, jak jsem za poslední čtyři roky prožít nezvládla. Nebýt v zajetí jídla, nepodřizovat se mu a být prostě šťastná !

Tím nejhlavnějším důvodem, proč jsem se ale tento článek rozhodla napsat, je snaha pomoci druhým. Že v tom nejsou samy. Že se z toho můžou dostat. Že nic není nemožné. 
V konečném důsledku to neplatí jen na Vánoce, ale na každičký den, kdy děláme tyto naše rozhodnutí.. :)