Vysokoškolský update

Trošku po delší odmlce se opět hlásím. V posledních pár týdnech jsem toho měla víc než dost, škola, tréninky, škola, tréninky, a tak pořád dokola.
Začnu asi tou školou, kdy právě teď už mám za sebou 2 zápočty a 2 test. Neuvěřitelné, jak moc to letí, a za pár týdnů už zkouškové. No bude to ještě sranda, co si budeme povídat.

Mr Donut bez donutu

Asi by to chtělo i potlesk, ale já si konečně začala zvykat. Na kabely, přípojky, techniku, přednášky na 7 (kterou jsem vlastně stihla už i zaspat), snesitelné a méně snesitelné profesory, a třeba taky BRNO.

Nutno podotknout, že se mi Brno samo o sobě nikdy moc nelíbilo. A to se řadím k těm, co mají raději města, než venkov. Jediné, co jsem znala, byla Vaňkovka a Výstaviště. Když jsem se někdy náhodou ocitla v nějaké části města, většinou jsem potkala spíše ty nepracujíci obyvatele, než ty pracující #NoOffence.

Ale třeba takové noční Brno ? Ne nadarmo je označováno za "město studentů". Dále jsem si zamilovala například Zelný trh, Českou či jedno opravdu nádherné místo, o kterém bych v životě neřekla, že se nachází v Brně. Ano, i Brno má přírodu. Jaké překvapení. A k mému štěstí docela blízko mých kolejí.

Jak studenti přicházejí o iluze

Vypadá to, že si tady udělám menší deníček na vypsání pocitů a dojmů z vysoké. Už jste se dozvěděli o mém oboru (manažerská informatika) a taky o mém 5-ti sekundovém rozhodnutí (karate), a tak plynule navážu na to, jak probíhala moje první přednáška.
Čím bych tak měla začít. Tak třeba tím, že jsme až ráno před přednáškou zjistili, co máme mít připravené na hodinu (zakoupenou učebnici a čtverečkovaný sešit). Hmm, neměli jsme ani jedno. Nevadí, v takovém počtu si nemůže přece všimnout. Samozřejmě jsme došli asi minutu před začátkem, tudíž na nás zbyla úplně první řada. Podotýkám, že nás bylo 6 a ani jeden jsme neměli ani sešit, ani učebnici. Výborně, krásný začátek. No o zábavu bylo prvních 10 minut postaráno, výklad o tom, jak nemáme nic podceňovat, nás bezpochyby neminul.

Podzimní radosti a #HubnemeNaZimu ?

Krásné upršené nedělní dopoledne vám přeji. Právě ležím v posteli, poslouchám déšť, popíjím čaj a přemýšlím nad tím, kdy to zase všechno stihlo uběhnout, zase tady máme podzim, a to už i kalendářně. Vždyť před pár dny jsem ještě nadávala, jak se mi potí každá část těla a denně pila ledové kafe, v těch lepších situacích dokonce i pravé frappe. 

Upřímně řečeno, tak moc jsem si na něj navykla a tak moc mi zachutnalo, že ho piju pořád. Ikdyž je venku 10 stupňů a já přitom musím být zachumlaná v dece. Logika.

Jak se (ne)zabít na karate a závislost na kávě

Ano, jsem si vědoma toho, že jsem v minulém příspěvku psala, jak vám sdělím mé pocity třeba v lednu. Až budu mít co srovnávat...ale já se s vámi prostě musím podělit o dosavadní zážitky.
Opravdová škola mi ještě nezačala, naše fakulta oficiálně startuje až od příštího týdne, ale do Brna jsem zavítala již toto pondělí, abych se zúčastnila imatrikulace.
Abych byla konkrétní, tak abych si odseděla nějakých 20 minutek, vyslechla pár obecných ne tak důležitých slov, párkrát zatleskala a šla domů. Každopádně alespoň už vím, co to vlastně je a jak ta imatrikulace vypadá :D.

Vysokoškolský život ? Pohádka ..

Určitě si i vy často vyzualizujete, jak co a kde bude vypadat, jak to bude probíhat, kolik kafíček si vypijete, dortíků posnídáte, sklenek flašek vína vypijete a jak to všechno prostě bude super.
Nápad na tento článek mě napadl, když jsem si volila rozvrh na výšku. Na první ročník na výšce, abych byla konkrétní. Ono to totiž není vůbec, ale vůbec jenom tak.

Za co bych dala pár facek svému mladšímu já

Už jsou to čtyři roky (čtyři roky a pár měsíců vlastně), kdy jsem se poprvé pustila do cvičení a hubnutí. Pamatuji si to dost jasně. Byl to program od Shauna T - Insanity. Jídlo jsem zpočátku moc neřešila, ale postupem času to přicházelo.

Jdu cvičit a je 7 večer, to už přece potom jíst nebudu. A je jedno, že Insanity je šílený skoro hodinový HIIT program. Prostě si půjdu lehnout a přespat to.
Dopředu vím, že další den nebudu mít možnost cvičit. Co udělám ? Probudím se ve 3 v noci a odcvičím si to. Nekecám. Můj mozek byl totálně přeinstalovaný na mód cvičícího a stravovacího freaka. Nevím, co víc k tomu dodat.
Taky si pamatuji nespočet oslav/událostí, které jsem pročvihla, jenom protože jsem se bála toho, že tam bude jídlo nebo alkohol. Protože z alkoholu se přece přibírá (teď mi to přijde neskutečně absurdní, jak jsem mohla takhle přemýšlet).

Za co bych si tedy nejraději dala facku ?