středa 20. září 2017

Jak se (ne)zabít na karate a závislost na kávě

Ano, jsem si vědoma toho, že jsem v minulém příspěvku psala, jak vám sdělím mé pocity třeba v lednu. Až budu mít co srovnávat...ale já se s vámi prostě musím podělit o dosavadní zážitky.
Opravdová škola mi ještě nezačala, naše fakulta oficiálně startuje až od příštího týdne, ale do Brna jsem zavítala již toto pondělí, abych se zúčastnila imatrikulace.
Abych byla konkrétní, tak abych si odseděla nějakých 20 minutek, vyslechla pár obecných ne tak důležitých slov, párkrát zatleskala a šla domů. Každopádně alespoň už vím, co to vlastně je a jak ta imatrikulace vypadá :D.


Pravděpodobně začnu tím nejbizarnějším zážitkem. Asi si pamatujete mé pětisekundové rozhodnutí,
kdy si můj mozek usmyslel začít chodit na karate. Nebudu zastírat, že z toho mají skoro všichni mí přátele velikou srandu :D.

No každopádně jsem včera absolvovala první lekci a lehkého snížení sebevědomí jsem se dočkala už v prvních minutách. Při rozcvičce. Při rozcvičce, kdy se ani žádné karate nedělá a nekoná a jednoduše se běhá a poskakuje do kolečka. Já se totiž nějakým způsobem dokázala rozstřelit na zem už při druhém kolečku. Ale tím to neskončilo, zdaleka ne.
Ono jak se vlastně běhá do kolečka, tak je docela nemožné, aby vás někdo minul. A tak se jako druhá rozstřelila i holka, která běžela za mnou, a která měla stejný pětisekundový nápad a šla do toho asi se stejným pocitem jako já. Moc tomu nepřidalo ani starostlivé vyptávání pana předcvičujícího, jestli jsem opravdu v pořádku, že to vypadalo minimálně na zlomení nohy.

Asi nemusím psát, že jsem do hodiny šla s tíživým pocitem a tak trošku strachem, ale zase a znovu si potvrzuji, že přesně takové situace nás posunují dál. Ono to totiž vůbec nebylo tak hrozné (teda až na ten můj velkolepý začátek :D). Instruktoři (jestli je tak můžu nazývat, učitelé,...pointu máte :D) byli velice schovívaví a vše vysvětlovali od úplných začátků. A nějakým způsobem mě to možná i bavilo. Pořád jsem se uklidňovala tím, že se přece ještě můžu do 23. odhlásit. Ale neodhlásím. Pěkně si máknu ! :D


Co se týče kafíčkování, jsem absolutně spokojená. Přímo před našimi kolejemi je totiž úžasná kavárna (v které jsem ještě sice nebyla, ale od pohledu vypadá přijatelně krásně :D), a naprosto úžasný stánek s kávou KOFI, který jsem našla i na České. Každopádně je to velké lákadlo a oni si moc dobře uvědomují, že každý student nutně potřebuje svoji dávku kofeinu. Takže je mi předem jasné, kam všechny moje penízky půjdou..:D

Sice jsem nebyla v kavárně naproti kolejí, ale zato jsem byla v Kavárně u Žambocha, což je kavárna neslyšících. To znamená, že vás obsluhují lidé s právě tímto postižením. Káva byla výborná, to nemusím ani konstatovat, a zkušenost taky velká.
Nejvíce se mi líbilo zařízení interiéru, kdy na stěnách visely obrazy se znakovou řečí, u každého stolu byl k dispozici Ipod a můžete si vybrat, jestli se chcete "rozvalit" na gauč nebo sedět u stolu. Hodnotím tedy velmi pozitivně :).




Taky chci od příštího týdne začít chodit do posilovny. Máte někdo nějaký tip, kam a která se vám osobně líbí, či do jaké chodíte ? Zatím si je tak hledám na internetu a váhám mezi AZ FITNESS a BIG ONE FITNESS. Budu vděčná za všechny tipy :).

9 komentářů:

  1. Tak to jsi dobrá, že jsi šla na to karate. Tam by mě nikdo nikdo nedostal :D A ta kavárnička vypadá útulně, škoda že je v Brně. To mám celkem z ruky :)
    Inspiration by Linda

    OdpovědětVymazat
  2. U naší imatrikulace jsme museli jednotlivě vystupovat a slibovat, jak se budeme učit. :'D
    Pobavil začátek u karate. :'D Ale je super, že ses do toho dala, mě pořád nějaké bojové umění láká, ale nejsem schopná nikde začít. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, to muselo zabrat, jenom nás bylo 150. Nedokázala bych si představit, že bychom chodili jednotlivě :D

      Vymazat
  3. Skvelý článok ! :) Som milovník kávy a takisto aj štýlových kaviarničiek :)
    partofnicol.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  4. Super článek a ta kavárna vypadá dobře 🙂
    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  5. My jsme měli imatrikulaci podobně, nakonec jsem i litovala, že jsem tam šla a jela do školy jen kvůli ní, ale zase mám památku, když to tak vezmu zpětně.:-D a kafe je zlato na vejšce, bez něj by to prostě nešlo.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, když už nic tak alespoň památka.. :D

      Vymazat
  6. Ahoj :) začala jsem teď od září chodit do Big One a jsem spokojená :) večer tam bývá sice někdy docela nával, ale je to velké fitko, takže si v pohodě zacvičíš :)

    OdpovědětVymazat