středa 11. října 2017

Jak nebezpečné to až může být ?

Asi by mi dalo hodně lidí za pravdu, že hranice mezi zdravým a nezdravým vztahem k jídlu a cvičení je hodně, hodně malá. Hlavně potom ti, kteří tuto hranici už překročili a zažili si svoje. Cvičení každý den, jídlo nakrabičkované a napočítané do puntíku, vážení i zeleniny, a co teprve když ten den nestihnu jít cvičit ? Průser. Další den budu cvičit 2x tolik !



Nemusím nejspíš zmiňovat, že je to docela velký problém. Nebo tedy, hodně velký problém. Takový člověk žije život jenom kvůli jídlu a pálení kalorií. Okolní život jde mimo, hlavní je přece něco jiného.
Důležité je ale zmínit, že si to dotyčný nepřizná. Nevidí v tom nic špatného. Já v tom taky neviděla nic špatného, vždyť jsem měla 50 kilo a to ke šťastnému životu přece stačí..
No, nestačí. Zdaleka ne.

Kdybych měla srovnat "kvalitu" mého života teď a předtím, tak by to snad ani nešlo srovnat.
Sklenička (nebo dvě) vína - dřív ? Nepředstavitelné. Teď ? Velice představitelné ! :D
Oběd u babičky ? Večeře v restauraci ? Oblíbené kafe od "Starbucksu" ? Kino s popkornem ? 
A mohla bych sáhodlouze pokračovat.

Co mě ale opět vedlo k této myšlence ? Jedna slečna v posilovně. Celkový obvod těla nula na nultou, zadek - stehna - ruce nikde, dokonce skoro ani tvář žádná (rozumějte - líčka :D), samozřejmě to všechno snaha schovat pod mikinu.
No nebudu přehánět, když řeknu, že jsem o ni měla opravdu strach, když šla cvičit na stroj (zakopávání) se závažím 15 kilo. A potom taky že omdlí při 30 minutovém kardiu. Asi se ve mě probudil nějaký mateřský pud, ale normálně jsem za ní chtěla jít a nějakým způsobem pomoct.

Protože prostě ne, takhle to nejde. Tohle není život. Tohle není zdravé a dokonce to není ani hezké. Není to nic než nebezpečné. Zahrávání si se svým zdravím, ničení si těla, zatracený perfekcionismus spojený s jakoukoliv  "rexií" (anorexií, ortorexií,..).
Věřte mi, že VÍM, o čem mluvím, protože jsem tam prostě BYLA. Sice jsem to nezahnala až do takových extrémních bodů, ale zrovna daleko jsem od toho nebyla.


Pokud se někdo v tomto příspěvku alespoň trošku poznává, nepodceňte to. Požádejte o pomoc, promluvte si s někým, kdo tomu rozumí nebo kdo to taky zažil.
Tohle není něco, co jen tak zmizí či se jen tak napraví. Tohle je zamotaná hlava. Všechno je jen v hlavě. V našem směru myšlení.

Tak si začněte život užívat, a ne jenom žít ! :)

11 komentářů:

  1. Tohle je neskutečná pravda. Nejhorší je, že mi příjde, že pokud člověk nějakou poruchou neprojde, těžko hledá rovnováhu..

    https://wantbefitm.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle je neskutečně krásný a pravdivý článek!
    Windy pink style

    OdpovědětVymazat
  3. Povedeny clanek, ktery by si zaslouzil pokracovani. Tato problematika je u mladych devcat primo nadcasova. A je to fakt smutny.. :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se budu snažit o tomhle tématu psát víc :)

      Vymazat
  4. Nejdůležitější je ve svým životě najít balanc. Umět zamakat (shodit tuk) a na druhou stranu i umět si užít (viz. třeba ten popcorn v kinu).
    Když někdo maká poctivě, 2x do týdně mu žádný popcorn ani jiné "prohřešky" neuškodí... kdo to fláká a jen tak si jde zacvičit, aby se neřeklo.. ten má pak velké výčitky a s psychikou to jde do háje.
    Toť můj názor :)

    Honza - SvětFitness

    OdpovědětVymazat
  5. Nejhorší je, že si člověk říká, že JEMU se to stát nemůže. A ono je tak velmi "snadné" do toho padnou tváří napřed (nechtěla jsem napsat tlamou :-D ).
    Je ale dobře, že se dnes o tom můžeme bavit otevřeně a existují právě takové články, kde snad mnozí najdou pomoc, cestu nebo aspoň malou radu.

    Hezký!
    Děkuji, Mirka
    Spoon and willpower

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No dřív jsem o tom mluvit otevřeně nemohla... Nebo spíše nechtěla. Jsem ráda, že už je to pryč:)

      Vymazat
  6. Myslím, že každá co jsme na tomhle temnym místě byla máme tohle nutkání jít pomoct nebo alespoň něco říct, když vidíme nějakou slečnu jako třeba tu z posiovny, co popisuješ. Asi je to proto, že víme jak se cítí, ale podle mě je to taky trochu i proto, že nám samotným v tu dobu nikdo nic hezkýho neřekl. Jsem ráda že jsi na tohle téma napsala a taky samozřejmě že si teď už život užíváš! :)
    Herb Theory

    OdpovědětVymazat