Jak nebezpečné to až může být ?

Asi by mi dalo hodně lidí za pravdu, že hranice mezi zdravým a nezdravým vztahem k jídlu a cvičení je hodně, hodně malá. Hlavně potom ti, kteří tuto hranici už překročili a zažili si svoje. Cvičení každý den, jídlo nakrabičkované a napočítané do puntíku, vážení i zeleniny, a co teprve když ten den nestihnu jít cvičit ? Průser. Další den budu cvičit 2x tolik !

Nemusím nejspíš zmiňovat, že je to docela velký problém. Nebo tedy, hodně velký problém. Takový člověk žije život jenom kvůli jídlu a pálení kalorií. Okolní život jde mimo, hlavní je přece něco jiného.
Důležité je ale zmínit, že si to dotyčný nepřizná. Nevidí v tom nic špatného. Já v tom taky neviděla nic špatného, vždyť jsem měla 50 kilo a to ke šťastnému životu přece stačí..
No, nestačí. Zdaleka ne.

Kdybych měla srovnat "kvalitu" mého života teď a předtím, tak by to snad ani nešlo srovnat.
Sklenička (nebo dvě) vína - dřív ? Nepředstavitelné. Teď ? Velice představitelné ! :D
Oběd u babičky ? Večeře v restauraci ? Oblíbené kafe od "Starbucksu" ? Kino s popkornem ? 
A mohla bych sáhodlouze pokračovat.

Co mě ale opět vedlo k této myšlence ? Jedna slečna v posilovně. Celkový obvod těla nula na nultou, zadek - stehna - ruce nikde, dokonce skoro ani tvář žádná (rozumějte - líčka :D), samozřejmě to všechno snaha schovat pod mikinu.
No nebudu přehánět, když řeknu, že jsem o ni měla opravdu strach, když šla cvičit na stroj (zakopávání) se závažím 15 kilo. A potom taky že omdlí při 30 minutovém kardiu. Asi se ve mě probudil nějaký mateřský pud, ale normálně jsem za ní chtěla jít a nějakým způsobem pomoct.

Protože prostě ne, takhle to nejde. Tohle není život. Tohle není zdravé a dokonce to není ani hezké. Není to nic než nebezpečné. Zahrávání si se svým zdravím, ničení si těla, zatracený perfekcionismus spojený s jakoukoliv  "rexií" (anorexií, ortorexií,..).
Věřte mi, že VÍM, o čem mluvím, protože jsem tam prostě BYLA. Sice jsem to nezahnala až do takových extrémních bodů, ale zrovna daleko jsem od toho nebyla.

Pokud se někdo v tomto příspěvku alespoň trošku poznává, nepodceňte to. Požádejte o pomoc, promluvte si s někým, kdo tomu rozumí nebo kdo to taky zažil.
Tohle není něco, co jen tak zmizí či se jen tak napraví. Tohle je zamotaná hlava. Všechno je jen v hlavě. V našem směru myšlení.

Tak si začněte život užívat, a ne jenom žít ! :)